COLLOREDO-MANSFELDSKÝ PALÁC

Barokní stavba na jednom z nejfrekventovanějších míst staré Prahy - vedle Karlova mostu - vyrostla na základech románské a gotické zástavby a renesančního domu. Mezi její majitele patřila celá řada zajímavých osobností, od hraběte Joachima Andrease von Schlick, který byl popraven za účast v pražském stavovském povstáníʼ, přes jezuitský řád a saského kurfiřta, krutého hraběte de Breda, až po knížete Heinricha Paula von Mansfeld-Fondi.

V letech 1736 až 1737 kníže vyzval Františka Ignáce Preeho, aby původní palác, který pravděpodobně navrhl Giovanni Battista Alliprandi, přestavěl podle vzoru vrcholného baroka. Konečnou neorokokovou podobu pak interiéry paláce získaly v 60. letech 19. století díky rodině Auerspergů, kteří kolem roku 1900 rozsáhlou část paláce rovněž přeměnili na luxusní nájemní dům. Nejkrásnějším a zřejmě nejzachovalejším prostorem paláce je taneční sál, jehož výzdoba byla dokončena pravděpodobně v letech 1736-1737. Stropní fresku se shromážděnými olympskými bohy vytvořili Pietro Scotti a Giovanni Battista Zeist.

Palác je spojen nejen s významnými šlechtickými rody, ale také s mnoha kulturními a historickými událostmi, mimo jiné s posledním zasedáním královské rady "zimního krále" Fridricha V., kurfiřta falckého, po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

V období po druhé světové válce palác využívala Československá akademie věd, dnes jej spravuje Galerie hlavního města Prahy, která připravuje jeho důstojnou rekonstrukci a zapojí jej do své činnosti.